Recenze

MILAN SVOBODA JAZZ ORCHESTRA - CONTRABAND GOES TO TOWN Ferdinand Valent

2003 / 07 / 07

Milan Svoboda Jazz Orchestra: Contraband Goes to Town

7/7/2003 | Redakce JazzDnes
Moje obliba v jazzu se vždy soustředila spíše na menší ansámbly, ve větších orchestrech nenalézám tolik projevů individuální zdatnosti hudebníků a odstíny tónů tolik nevynikají. Samozřejmě jsou výjimky, a sice tam, kde je ponechán prostor samotným jednotlivým hudebníkům - nástrojům, tam, kde mohou hudebníci tvořit a nejsou pevně svázáni notovým zápisem (Dokonalosti v tomto směru dosáhl například orchestr pod vedením Gila Evanse, kde byla poskytnuta kapele právě zmíněná volnost. V Gilově aranžmá se tak i otvírají nové možnosti pro práci s melodií. To propojení psaných not s improvizací je dle mého základ big bandových kapel. Pokud se sejdou dobře naladění hudebníci, a pokud pak ve večerním vystoupení vše vychází, je zážitek z takové hudby skutečně estetický, cenný. 
Myslím, že pod vedení Milana Svobody dochází také k jakémusi porozumění hudebníků, prostředí ve kterém se tento koncert zrodil, tedy mezinárodní jazzový festival v Hradci Králové (Jazz Goes To Town) tomuto porozumění jen napomohlo. Poslech Kontrabandu, mohu říci, je zážitkem. Je zde cítit čistota zvukomalby, hudba není omezena jen notovým zápisem, ale je dán prostor i hudebníkům a jejich nástrojům v četných sólech. 
Na desce se setkáváme jen s vlastními skladbami členů kapely, respektive skladby Kryštofa Marka, Martina Kužáka, Pavla Pivarčiho a jedna skladba od aranžéra orchestru Milana Svobody. Všechny skladby v sobě nesou určitý pocit, myšlenku. Podle názvů skladeb Pavla Pivarčiho (Flustrace in G, Úzkost, Věčnost) zjišťujeme, že jde vždy o určité ztvárnění něčeho nehmatatelného, týkajícího se člověka. Zajímavou skladbou je Pes od pianisty kapely Kryštofa Marka. Jde o skutečné elegantní ztvárnění ladných pohybů, nástroje na sebe navazují a hlavně je zde překrásné sólo klavíru (skotačivost psa). Obsazení nástrojů je zde velmi široké, trumpety, trombón, tuba, flétna, alt saxofon, tenor saxofon, soprán saxofon, baryton saxofon, vibrafon, kytara, klávesy, piano, basová kytara a samozřejmě bicí. V každé skladbě vynikají nějaké nástroje v sólové komunikaci. Jak jsem již uvedl, krásné pianové sólo je obsaženo ve skladbě Pes, dále živé a emotivní, takřka vyčerpávající sólo flétny a trumpety je obsaženo ve skladbě Milana Svobody Do rocku a do dna.
Na závěr jen připomenu, že poslech souboru pod vedením M. Svobody je skutečným požitkem, na pódiu se tehdy v Hradci Králové událo něco, co se jen tak brzy zase nestane. Sešli se hudební špičky a vytvořili zvláštní atmosféru. To je vždy záruka dobrého poslechu, který je samozřejmě na cd jen zprostředkovaný. Ten pravý zážitek chce zažít na vlastní uši.

recenzi připravil: Ferdinand Valent 7.7.2003