DUO BRUNNER A ŠINDLER aneb JAZZOVÁ SMRŠŤ POD PYRAMIDOU Jan Hocek

2013 / 06 / 24

 DUO BRUNNER A ŠINDLER aneb JAZZOVÁ SMRŠŤ POD PYRAMIDOU

Ještě nikdy za celou dosavadní éru mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, v jehož rámci bují i čilý hudební život, zde nevystupovala domácí jazzová legenda, flétnista MARTIN BRUNNER (ex-Ventil Duo a duše festivalu Jazz Goes To Town). Až nyní, na 19.ročníku, dne 24.června, v duu s kytaristou JAROSLAVEM ŠINDLEREM, a to na improvizované scéně, která dostala název Dvoreček Pod Pyramidou, v bývalé garáži domu, kde žil svéhlavý a tvrdohlavý divadelník, výtvarník a dobrodruh Josef Tejkl, jenž před 4 roky ve věku 56 let podlehl infarktu na jedné ze svých horských túr. Celý prostor je věnován tomuto renesančnímu umělci a jeho tragicky lidskému osudu. A zde zazněl a taky patřičně vyzněl emočně i fyzicky vášnivý jazz dua Brunner a Šindler.

 Samozřejmě páteř jejich koncertního repertoáru tvořily skladby z jejich prvního společného alba "Stará cesta", natočeného v roce 2011. Vystoupení otevřela slavná coltraneovka Afro-Blue, nechyběl Red Baron Billyho Cobhama, stejně tak Memphis Underground Herbieho Manna, Davisova pecka All Blues, nádherná Shorterova balada Footprints či autorská vypalovačka Rockband a něžná Stará cesta. Tu a mnohé další Brunner obohacuje také o zvuk nedávno pořízené basové flétny, jež se mnohdy rozezvučí jako fujara, rezonuje lidským dechem, a to v celé dynamické škále, od bouře po chvění. Brunnerova hra na příčnou flétnu je pak amalgámem vlastního, řekněme slovansky vřelého pojetí (jež je patrné i u Jiřího Stivína a Bulhara Simeona Štěreva), a živočišnosti a rebelantství těch nejlepších hráčů na tento nástroj (okamžitě mne napadá Eric Dolphy, Prince Lasha a Jeremy Steig).                                                                               Jaroslav Šindler si zase před půlrokem pořídil kytarový syntetizátor, a to původně především kvůli gospelům a spirituálům Ireny Budweiserové, s níž často hraje, neboť díky němu může docílit skutečně věrného zvuku a lá Hammond organ. Nejenže v duu funguje jako obohacující harmonizační prvek, ale Šindler dokáže vystřihnout i parádní sólo. Jeho kytarová hra se vyznačuje neomylnou a bleskurychlou orientací na hmatníku a propojením melodické a akordické hry, čímž jeho improvizační schopnosti pozvedávají i pouhý doprovod na dokonale organický hudební tvar. O sólech ani nemluvě...

Oba protagonisté využívají témat a motivů jen jako "dotekových bodů", jak tomu sami říkají. Každou jednotlivou skladbu budují znovu a znovu. A co je nejpodstatnější: lépe a ještě lépe!

     (psáno pro www.jazzport.cz)