STARÁ CESTA NOVĚ Jan Hocek

2012 / 07 / 11

STARÁ CESTA NOVĚ – Brunner + Šindler: Stará cesta (Agentura Brunner 2011)

Autor: Redakce /Jan Hocek/, 11-07-Reporty | Komentáře: 0

(4x hodnoceno, průměr: 4,50 z 5)

Když jsem se před pár dny vypravil na hrad Potštejn poblíž Vamberka na vystoupení Jaroslava Šindlera a Martina Brunnera, věděl jsem, že jdu na dobrý jazz, ale pánové mi vyrazili dech. Šindlerova kytara s flétnou Brunnera vybuchly v té nejsmyslnější kombinaci, v ničem si nezadaly s legendárním Tandemem Stivín+Dašek, troufám si i tvrdit, že je v mnohém překonaly. To „mnohé“ by se dalo vyjádřit v jednom jediném slově: ŽIVOČIŠNOST…V loňském roce natočili tito dva souputnici album „Stará cesta“, z níž na koncertě zazněly všechny skladby. Bohužel na ní chybí neuvěřitelně vygradovaná a vášnivě zašpiněná Memphis Underground od Herbieho Manna, kterou mne v hradní kapli zcela odvařili. Ale i tak je na desce toho k poslouchání na celé věky! Třeba hned úvodní star track: Afro Blue, Coltraneův majstrštyk!

Šindlerova kytara dokáže až intuitivně pracovat s tématem v sóle i doprovodu, cituje, variuje, dynamizuje, zahušťuje. Brunnerova flétna nasává a eruptivně přetavuje Dolphyho animálnost, kultivovanost Manna a přemýšlivost Jeremyho Steiga (abych jmenoval ony Tři krále jazzové flétny), aniž by přestal být sám sebou, což považuju v tuzemském jazzu za nejobdivuhodnější. (S radostí musím ale konstatovat, že originalit v našich luzích a hájích přibývá!) O to víc, oč je v tomto případě repertoár z větší části převzatý.

Jenže způsob, s jakým uchopili např. Red Baron (Billy Cobham), All Blues (Miles Davis), Footprints (Wayne Shorter) či St.Thomas (Sonny Rollins), je (nebojím se tvrdit) mnohdy objevný. Už proto, že ony kompozice vlastně nejsou z drtivé většiny původním flétnovým repertoárem. Ale ani autorské vklady, jako Medvědí tanec a titulní Stará cesta (příklad excelentní jazzové lyriky), si s nimi nezadají.

Na závěr malý, malilinkatý (a vlastně nevděčný) povzdech: Pánové, a co šáhnout taky do pokladnice Charlese Lloyda?