BIG BAND HRABĚTE ŠPORKA - BIO

Od  roku 2009 je lídrem Big Bandu hraběte Šporka, zřizovaným jaroměřskou ZUŠ, Martin Brunner, který přes dvacet let strávil hraním v big bandu Kontraband  vedeném předním českým mezinárodně uznávaným jazzovým komponistou a dirigentem Milanem Svobodou. S kapelou procestoval Evropu a hraje na pěti CD orchestru.

Skladby Milana Svobody, které Brunner důvěrně zná,  tvoří páteř repertoáru Big Bandu hraběte Šporka. Od těch jednodušších, nazývaných staroby – Šlágr, Pohodička, Odpolední káva, Vezmi béčko, Nóbl flák, Nemysli na to, Tango, které navozují atmosféru První republiky, ale kapela s upřímnou snahou a nadšením interpretuje i moderní zcela současné a velmi náročné jazzové skladby, které jsou někdy sice „těžké, ale zato krásné“ (jak říkával legendární český jazzman Karel Velebný). Dnes Big Band  zdaleka nehraje jen Svobodovy kompozice, interpretuje i skladby Karla Růžičky nebo Duke Ellingtona, Pavla Pivarči, Gianluigi Trovesiho nebo Dona Ellise.  Velmi důležité je, že Big Band hraběte Šporka má výborné  improvizující sólisty - saxofonisty  Milana Petiru, Jirku Pilaře, Denise Horkého, flétnistku Janu Pozůstalovou, trombonistu Petra Slezáka nebo bubeníka Zdeňka Boreckého A nejen je.

V nástrojovém obsazení bandu najdeme žáky zušky, ale i zkušené konzervatoristy. Kapela se  kromě hraní v klubech nebo pravidelném účinkováni v jaroměřském divadle /na festiválu Jazzoměř/ dobře prezentovala na Týnišťském jazzovém festivalu, na Dnech R. A . Dvorského ve Dvoře Králové, kde natočila live nahrávku pro své první CD a také zahrála s velkým úspěchem na Slánských jazzových dnech.

 

BIG BAND HRABĚTE ŠPORKA - LINE UP

Martin Brunner - kapelník, Jana Pozůstalová - flétna, Kateřina Hanáková - flétna, Milan Petira - altsaxofon, sopránsaxofon, tenorsaxofon, Filip Traxler - alsaxofon, sopránsaxofon, Tomáš Výravský - altsaxofon, Adam Mojžíš - tenorsaxofon, Jiří Pilař - tenorsaxofon, altsaxofon, Denis Horký - tenorsaxofon, basklarinet, barytonsaxofon, Jakub Kunc - barytonsaxofon, Petr Slezák - trombon, Marek Kohl - trombon, Jan Petira - trubka, Marek Boháč - trubka, Bára Maksymovová - trubka, Filip Petira - piano, Alena Michková - kytara, Antonín Kotěra - basa, Matouš Borecký - basa, Zdeněk Borecký - bicí

 

47.SLÁNSKÉ JAZZOVÉ DNY

Sobota 23.listopadu 2013, hlavní festivalový den

V sobotu pokračoval festival nejprve v kapli Městského muzea a zcela zaplněnému sálu se představila skupina Doris a Sophie & The Swigin´Bastards. Za tímto zvláštním názvem se skrývaly dvě půvabné sestry, zpěvačky  Doris a Sophie Lamošovi, doprovázené vynikajícím triem ve složení Jan Šimůnek na violinofon, Pavel Šlosar na kontrabas a Antonín Šturma na kytaru. Kvintet je označován za objev naší současné tuzemské swingové scény a zmíněné sestry i doprovodné trio tyto ambice zcela naplnily. Jenom ten název se mi k tak něžným stvořením moc nehodil. Zdaobě sestry jsou nemanželskými dětmi nevíme a nám to může být jedno, ale míšenky  nejsou  ani náhodou. To k tomu názvu bastardi.

Slyšeli jsme řadu swingových písní, včetně známé Slunečnice. Doris i Sophie zpívaly zpočátku samostatně, později v duu a bylo vidět i slyšet, že tento druh muziky jim je vlastní a dovedou se sním vypořádat muzikantsky i decentní choreografií. Jejich výkon byl bezchybný. Je s podivem, že tak mladé interpretky dovedou tak přesvědčivě interpretovat muziku, která je hodně vzdálená datu jejich narození. Nedílnou součástí bylo doprovodné trio, které opravdu swingovalo a bylo tím správným hnacím motorem celého vystoupení. Jejich výkon stál za pozornost. Takže vystoupení naplnilo očekávání posluchačů a tudíž rozjezd do hlavního festivalového večera v Grandu byl více než dobrý.

Hlavní program začal  v přísálí Grandu, kde se představil Big Band hraběte Šporka jaroměřské ZUŠ, který vede flétnista Martin Brunner. Po poslechu prvních skladeb zájem posluchačů stále rostl a další překvapení bylo na světě. Mnozí posluchači, domnívající se, že pújde o první krůčky bigbandové drobotiny byly vyvedeny z omylu. Představila se zcela kompaktní pulzující kapela, která předvedla bezvadný výkon. Jeich reperetoár  spočíval především ve skladbách Milana Svobody. Protože jejich kapelník Martin Brunner, strávil několik let v Kontrabandu Milana Svobody , i jemu je tato muzika blízká a o své představě dovedl přesvědčit i žáky  a ti jeho vize pochopili a akceptovaly a tudíž big band podle toho i hraje. Opravdu jim to šlapalo. Údiv posluchačů a následné gratulace kapelníkovi nebraly konce. Dnes ovšem kapela nehraje jen skladby Milana Svobody, ale i autorů  jiných, např. hrají věci od Karla Růžičky nebo Duke Ellingtona, ale troufají si i na takové kousky, jaké skládají  třeba Don Ellis nebo Gianluigi Trovesi. Kapela má  i zdatné sólisty a  nezanedbatelným faktem, že se jim daří může, být skutečnost, že škola už vychovala  několik svých žáků pro další studium hudby na konzervatořích.

Zahájení ve velkém sále se letos ujala Denise Gordon a .J.J..Jazzmen (UK/CZ). Kapelníkovi Miloši Kejřovi se podařil vynikající tah, když ke své kapele pozval  vynikající zpěvačku Denise Gordon. Krásná uměkyně  černé pleti nezapře své karibské kořeny a její interpretační škála sahá od jazzu až po gospel  Takových zpěvaček se u nás moc nevyskytuje, myšleno nejen kvůli barvě pleti. Když slyšíte pořádný znělý hlas, který si navíc s tou muzikou jen tak lehounce pohrává, tak to je právě ona. Při jejím vystoupení mi hned maně napadlo, jak by asi proti ní obstály ty naše pěvecké nedokvašky, které si hrají na umělce, ale hlavně většina lidí jim to zbaští. Denise nadchla posluchače a už od začátku bylo jasné, že její  krásný sametový hlas bude excelovat. Navodila v sále takovou  atmosféru, že i obvyklé trochu hlučné barové přísálí ztichlo a přítomní šli raději poslouchat do sálu. Když má kapela takovou sólistku, musí se to zároveň projevit i na výkonu kapely, která opravdu šlapala a i jejich sólové výkony byly bezvadné. Hráli jako z praku,  přesto mne ze sólistů nejvíce zaujal nestárnoucí pianista Zděněk Kalhous.

A nářez pokračoval.  Za zvláštním názvem V.S.O.P. +2 se totiž skrývalo trio našich uznávaných jazzových osobností, Karel Růžička st. piano, kontrabasista Petr Kořínek a bubeník Josef Vejvoda. Tři vyjímeční  jazzoví muzikanti, spolutvůrci českého moderního jazzu. To ovšem nebylo vše, protože s uvedeným triem se představily dvě mladé jazzmenky, trumpetistka Štěpánka Balcarová a saxofonistka Markéta Smejkalová. Společně nám předvedli skladby z pera uvedených pánů, které mnozí starší jazzoví posluchači znají z LP desek Jazzové nebajky I. ( 1972). Zmíněné sólistky už nejsou žádné začátečnice a mnozí z mladých pánů jazzmanů by tak bylo hodno jim pouze nosit kufry. Skladby z uvedeného alba byly speciálně upravené pro toto mezigenerační seskupení.  Sklidili zasloužený ohlas.

Po kratší přestavbě pódia nastoupilo  Jonathan Crossley Guitar Trio (JAR/CZ). Představili se nám  Jonathan Crossley na kybernetickou kytaru, Lukáš Kytnar na baskytaru a kontrabas a bubeník Jonno Sweetman. Hrají  muziku odpovídající spíš mladším ročníkům posluchačů,  spojení  jazzu se silně rockovým nádechem  a to vše doplněno funkovými a elektronickými vlivy. A to vše v patřičné rokové dynamice. Už jen pohled na Crossleyovu kytaru budil úžas, protože asi většina posluchačů neviděla na jedné jediné kytaře nikdy tolik knoflíků. Bylo  jich, odhadem, kolem dvaceti. Na SJD trio hrálo vlastní skladby ve stylu groove jazz.

Maďarský kvintet Djabe je  považován za současnou nejlepší kapelu v Maďarsku, hrající hudbu na pomezí žánrů jazz & fusion s prvky world music. Mnozí přítomní posluchači si jistě vzpomněli na jejich vystoupení na JGT v Hradci  Králové (2005), před několika lety. Tehdy působili jako zjevení, v dobrém slova smyslu. Na SJD bylo znát, že už mají něco za sebou a že nepotřebují o svém umění nikoho přesvědčovat. Jejich muzika se posunula a tak nám předvedli směsici moderního jazzu, tradiční maďarské hudby s mnoha prvky lidové hudby z celého světa bez zbytečných omezení. Ostatně ten jejich tajem,ný název „Djabe“ znamená v překladu „svoboda“.  Mluvit o hráčských kvalitách jednotlivců  by bylo zbytečné, protože jejich interpretační vyspělost jim dovoluje se zcela svobodně hudebně vyjádřit.  Autorem většiny předvedených opusů byl byskytarista Tomás Barabas.  Skupina hraje na dvoje klávesy, baskytaru, bicí a na kvintet je doplňuje trumpetista a zároveň houslista Ferenc Kovácz.  Jeho bratr, Zoltán Kovácz je druhým  významným skladatelem skupiny a to vše výborně doplňuje kapelník Attila Érgérházi na kytaru a sestavu neúnavně zásobuje energií už respektovaný bubeník Szilárd Banai. Skupina sklidila zasloužený úspěch i přes velký hendikep, kdy díky zvučení předcházejících kapel se čas jejich vystoupení vydatně posunul dopředu.  Jejich vystoupení bylo opravdu vrcholem  celého festivalu  Na závěr ještě světovou raritu. Skupina Djabe používá na spestření svého programu i zvláštní druh lidového nástroje z Bali a tak kapelník Érgérházi pozval na pódium hlavního organizátora SJD Jaroslava Čečrdle, kterému vnutili jeden z lidových nástrojů tak si mohl jako jediná s takovými esy zahrát. Jejich vystoupení bylo opravdu vynikající.

                                                                                                                                          Stanislav Novotný

 

JAZZ PORT

Open Air program 20.ročníku festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové přinesl 27.června dva koncerty, které v Den památky obětí komunistického režimu znamenaly zároveň oslavu tvůrčí i společenské svobody. Dokladem toho budiž nejen tento desetidenní festival divadla, hudby a setkávání bez hranic, ale také aktivity dvou hradeckých muzikantů a kumštýřů – Martina Brunnera a Jiřího Vyšohlída. V časech minulých jako Ventil Duo rozháněli šedá oblaka bezpáteřnosti a černotu zmaru (omlouvám se za ten patos), nyní se obklopili mladými adepty jazzu, aby jim na oplátku za elixír mládí předali své zkušenosti (byť se to dnes moc nenosí, je to málo in a prý se tím potlačuje individualita mladého člověka).                 Naštěstí v jazzu to tolik neplatí.

Na Kavčím plácku se Martin Brunner představil jako dirigent a principál BIG BANDu HRABĚTE ŠPORKA. V čele orchestru stojí od roku 2009. Big band je složen výhradně z žáků ZUŠ J.A.Šporka v Jaroměři. Páteří repertoáru jsou skladby Milana Svobody, v jehož bandech Brunner dvacet let hrál. Zatímco drtivá většina mládežnických orchestrů hraje taneční a swingovou muziku, tenhle posluchače válcuje peckami moderního velkokapelového jazzu, třeba od takového Dona Ellise – a to už je pořádná kláda! Také úroveň sólujích muzikantů je neobyčejně vysoká – jmenuji třeba tenorsaxofonistu Zdeňka Rybu a trombonistu Zdeňka Boreckého. Rytmika šlape jako hodinky, orchestrální sazby jsou výživné a přesné, všechny sekce (nejpočetnější je saxofonová, posílená ještě o dvě flétny) jsou vybarveny naplno. Nejlepší český big band z líhně ZUŠ, jaký jsem dosud slyšel!

 Jiří Vyšohlíd se zase v klubu Divadla Drak představil jako lídr kvarteta BMVV, příležitostného uskupení, kde se setkal otec se synem a synovými kamarády také o generaci mladšími. Vyšohlíd senior za elektrickým pianem připomínal Gila Evanse v čase jeho pražské návštěvy s legendárním projektem Svengali, který změnil mnohým lidem u nás život (včetně mě). Vyšohlíd junior se vypracoval na vynikajícího eklektického a elastického baskytaristu (a začal se prý poohlížet také po kontrabasu), totéž platí i pro bubeníka Tadeáše Macla, který se nerozpakoval zahrát i na radiátor, a bylo to přesně to pravé ořechové! Kytarista Jan Bára sytil zvuk kvarteta tvárnými jazz-rockovými riffy a akordy, nebál se hutných sól ani hustě tkaných vyhrávek. Repertoár čerpali především ze zlatého fondu elektrického jazzu 60. a 70.let. V této souvislosti bych zmínil excelentní uchopení Coreova klenotu „Spain“ a omračující, navýsost tvůrčí (a pořádně dlouhá) verze Davisova hitu „Jean Pierre“. Tak tím jste mne, pánové, opravdu odvařili!

                                                                                                           Jan Hocek  2.7.2014  Reporty

 

PŮJDEM SPOLU DO JAZZOVĚ VÁNOČNÍ HOSPODY…

  Vánoční písně a koledy v jazzovém hávu, a ještě k tomu v hospodě? Zdá se vám to divné, nevánoční? Přesto je to můj největší letošní sváteční zážitek – myslím tím v duchovním slova smyslu! Královéhradecká hospoda Jonáš – Prorock, jinak vyloženě rocková hospoda (jak napovídá druhá část jména), hostila dne 23.prosince BIG BAND HRABĚTE ŠPORKA z Jaroměře. Tento početný ansámbl je sestaven ze žáků i pedagogů jaroměřské ZUŠ a jeho lídrem je od roku 2009 Martin Brunner, hradecká jazzová osobnost č.1 (flétnista, do letošního roku dramaturg festivalu Jazz Goes To Town, jehož vznik také inicioval). Ten bigbandu vtiskl navýsost moderní zvuk, vycházející z jeho dvacetileté zkušenosti hraní v Kontrabandu Milana Svobody, takže páteří repertoáru Big Bandu hraběte Šporka jsou právě Svobodovy skladby.

A ty také byly náplní první poloviny koncertu. V dusné, ale jiskřivé, živočišné i duchovně nabité atmosféře, tělo na tělo, zaznělo pět velkoorchestrálních kusů pro obdivuhodně sehraný organismus šesti saxů, dvou fléten, čtyř trumpet, tří trombónů, dvou kytar, baskytary, piana a bicích (např. „Kyklop“, „Family Frost“), jež posluchače buď zvedaly ze židlí nebo je naopak uzemnily. Z dynamicky bohatých a energicky odsekávaných, vystřelovaných, vybuchujících bigbandových sazeb a proaranžovaných orchestrálních ploch, ovšem s výlety mnohdy až do free-jazzově vroucích vod (však také Brunnerova taktovka evokovala legendárního Sun Ra), se vylupovala obstojná, občas znamenitá sóla tenor i altsaxofonu (Milan Petira, Jiří Pilař, Denis Horký a především Adam Mojžíš), flétny (Jana Pozůstalová) a trombónu (Marek Kohl). Excelovala také rytmika, především bubeník Zdeněk Borecký, stejně tak svým zaujetím pianista Filip Petira, jehož nástroj zněl vskutku honky-tonk hospodsky.

V druhé části orchestr vykouzlil nadupanou vánoční atmosféru – za pomoci tří zpěváků (Zdenka Pozůstalová, Nikola Chreňová a Zdeněk Ryba) interpretoval v úpravách Milana Svobody, Martina Kumžáka a Kryštofa Marka ty nejznámější české a moravské vánoční písně a koledy. Některé byly v bezmála v barokním hávu („Děťátko se narodilo“), ale většina zněla až s funkovou hutností a řízností (např.“Půjdem spolu do Betléma“, „Z Betléma se ozývá“), občas to byl až freak-outový úlet („Nesem vám noviny“), dokonce se i rapovalo, a to v gospelově funkové „Pásli ovce Valaši“. Vše vyvrcholilo mistrně uchopenou písní „Narodil se Kristus Pán“, z níž mi po zádech běhal (děda) mráz. Ne, vážně… mělo to nejen jazzovou šťávu, ale také mocný spirituální náboj a onu neopakovatelně slavnostní hymničnost, zvláště, když při repete zpívali všichni přítomní v sále. Jako kdyby se zpívala hymna při zvlášť emotivní příležitosti…

A to také byla. A nebo jsou dneska Vánoce opravdu jen svátkem materiálního zapomnění?

Autor: Jan Hocek, Jazzport 26.12.2014